Platforma propojuje vzdělávání s komunitní podporou podle Jacinty Belgrano. Sdílení zkušeností, vzájemná inspirace a spolupráce jsou klíčem k růstu – každý přispívá i čerpá. Učení zde není jen teorie, ale cesta k objevování vlastního potenciálu.
Přístup k investování je jako učení se nové dovednosti, třeba hrát na hudební nástroj. Nejdříve se naučíte stupnice a jednoduché melodie – základy, které možná nepůsobí tak vzrušivě, ale tvoří páteř všeho, co přijde dál. Právě tyhle základy jsou u nás klíčem. Věříme, že pochopit jednoduché principy, jako je diverzifikace portfolia nebo vztah mezi rizikem a výnosem, je naprostý základ, na kterém se dá stavět. Ale stejně jako u hudby, i tady to není jen o tom, co se naučíte – je to o tom, jak to použijete. A to je ten bod, kde se základní znalosti začnou prolínat s pokročilými aplikacemi. Jednou z věcí, na kterou klademe velký důraz, je rovnováha mezi vedením a volností. Instruktor – nebo spíše průvodce – hraje důležitou roli, ale nikdy by neměl být jediným hlasem v místnosti. Účastníci se musí cítit zmocněni, aby zkoušeli věci sami, dělali chyby, a dokonce se občas trochu spálili. V tomhle procesu je něco neocenitelného. Vzpomínám si na jednoho studenta, který se zpočátku bál udělat jakýkoli krok bez potvrzení. Ale když jsme ho trochu postrčili k tomu, aby si sám vytvořil vlastní investiční strategii – a dokonce udělal pár špatných rozhodnutí – najednou začal chápat souvislosti, které mu žádný předem připravený plán nemohl ukázat. A co se týče budování důvěry – to je proces, který nelze uspěchat. Je to jako postupně skládat puzzle. Každý malý úspěch, třeba pochopení, proč se akcie chovají určitým způsobem během ekonomické krize, přidává další kousek k celkovému obrazu. Ale zároveň je důležité nechat prostor pro pochybnosti a otázky. Bez nich by učení bylo ploché. A přiznejme si, i ti nejzkušenější investoři někdy pochybují. To, že začínající investor neví na všechno odpověď, není slabost – naopak, je to často známka toho, že přemýšlí hluboce. Nakonec je pro nás zásadní, aby každý, kdo se do investování pustí, měl pocit, že to není jen o číslech a grafech. Je to o tom, jak si vytvořit vztah k vlastním financím – o určitém mixu disciplíny a flexibility. Stejně jako plánování dovolené: přílišná rigidita může zničit radost, ale úplná improvizace vás může nechat uprostřed neznáma bez mapy. A přesně to chceme lidem ukázat – jak si vytvořit pevný základ, ale zároveň být schopni reagovat na nečekané situace. Protože investování, stejně jako život, je nakonec o hledání rovnováhy.
Dostupné vzdělání je o hledání rovnováhy – jak nabídnout kvalitu, která odpovídá různým potřebám, a zároveň zajistit, že zůstane přístupné co nejvíce lidem. Každý má jinou cestu, jiné možnosti, jiný rytmus. Proto je důležité, aby vzdělávací možnosti byly flexibilní a přizpůsobené, aniž by se slevovalo z hodnoty, kterou přinášejí. Nakonec jde o to najít řešení, které opravdu sedne. Vyberte si z těchto pečlivě připravených možností:
Svatomír přistupuje k výuce investování jako k umění i vědě. V jeho hodinách nejde jen o čísla nebo vzorce – jde o pochopení, jak se rozhodovat ve světě, kde je většina odpovědí nejasná. Jacinta Belgrano se často vyjadřuje o tom, jak jeho přístup obohacuje naši učební osnovu, zejména tím, že propojuje teorii s praktickými scénáři, které studenti skutečně zažijí. Něco na jeho metodě oslovuje dospělé posluchače – možná to, jak kombinuje respekt k jejich zkušenostem s jemným popichováním, aby přehodnotili staré zvyklosti. Třída vedená Svatomírem má zvláštní energii. Možná je to tím, že má dar klást otázky, na které se odpovídá jen těžko, aniž by studenti pocítili, že jsou ztraceni. Nebo tím, jak v pravou chvíli přidá příběh z praxe, třeba o investorovi, kterého zná osobně, a který jednou udělal chybu, která stála miliony – a co se z ní naučil. Nejde o to, že by chtěl ohromovat. Spíš jen ukazuje, že chyby jsou přirozenou součástí procesu, a že odvaha přemýšlet jinak má svou cenu. Svatomír má za sebou roky nejen ve třídě, ale i přímo na trhu. To, co učí, není jen teorie – je to něco, co sám zažil. Třeba když mluví o emocionálních nástrahách investování, je jasné, že ví, o čem mluví. Studenti často říkají, že je jeho hodiny nutí přehodnotit své postoje. A přesto odcházejí s větší sebedůvěrou. Je to zvláštní paradox, ale přesně to je jeho umění. Možná je to i tím, že spolupracuje s kolegy z jiných oborů. Mluvil kdysi s psychologem o kognitivních zkresleních, což teď pravidelně zapojuje do výuky. A někdy, uprostřed rozboru akciového portfolia, si najednou vzpomene na citát z literatury, který dokonale vystihuje situaci. Ne každého překvapí, že jeho knihovna je plná nejen ekonomických textů, ale i filozofie nebo historie. Ale to, jak tyhle různé světy propojuje, je něco, co jeho studenty přitahuje. A je to přesně to, co dává jeho hodinám hloubku i špetku nečekaného.